Návštěva studentů Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Brno

Jako každý rok i letos nás navštívili studenti PF MU Brno. Jezdí se svými pedagogy na některé školy, které učí neobvyklým způsobem a které jim mohou ukázat další pohled na vzdělávání. Studenti pak zpracovávají reflexi, do které můžete nahlédnout níže. Vzhledem k tomu, že studenti takto navštívili tři školy, jsou zde pouze výňatky, které se týkají školy naší.

Základní škola a mateřská škola, Ivančice – Řeznovice, okres Brno – venkov

získaná ocenění: Přírodní zahrada, Společnost přátelská rodině, Aktivní škola, Férová škola
probíhající projekty a programy: Zahradní učebna, Storylines
ředitelka školy: Mgr. Karla Černá

Reflexe po návštěvě školy

Při vstupu do budovy nás uvítala milá domácí atmosféra. Kromě „rodinného počtu dětí“ k ní přispívá
i oživení prostor školy veselými barvami a četnými ukázkami nejrůznějších žákovských prací. Příjemně působí také zařízení jednotlivých místností a chodeb (koberce, sedačky, volně přístupná knihovna, stolek s konvicí na čaj a hrníčky,…).

Budova školy je zázemím pro základní a současně i mateřskou školu. Režim školy a školky je sladěn tak, aby se předškolní děti mohly v dopoledním bloku zapojit do činností společně se školáky. Toto propojení obou částí školy je, dle mého názoru, naprosto ideální, neboť se děti přirozenou cestou postupně seznamují s režimem školy v prostředí, které je jim dobře známé, navíc již před příchodem do prvního ročníku znají nejen své starší spolužáky, ale i učitele, se kterými se budou každý den setkávat.

Ročníky jsou ve třídách sloučeny následovně: 1. ročník + předškolní děti (dopolední blok), 2. + 3. ročník, 4. + 5. ročník. Spojení dětí různého věku v jedné třídě působí naprosto přirozeně, vede děti jednak k aktivitě a samostatnosti a zároveň ke spolupráci. Děti dokáží nejen pomoci (mladšímu) spolužákovi, ale nebojí se ani o pomoc požádat.

Nutno zmínit, že toto idylické fungování spojených ročníků je odrazem perfektně zvládnuté organizace a zásluhou vynikajících pedagogů, působících na škole, v čele s paní magistrou Černou.

Při výuce je kladen velký důraz na vedení žáků k samostatnosti a zodpovědnosti a to již od předškolního věku. Žáci se učí sami hodnotit průběh, pokroky i výsledky své práce. Pávě schopnost uvědomovat si vlastní pokroky motivuje děti k práci a povzbuzuje je ve snaze učit se dalším a dalším věcem. Taková motivace je, myslím, pro člověka mnohem cennější a trvalejší, nevede k orientaci na odměnu a zisk, což hodnotím jednoznačně kladně i z hlediska rozvoje charakteru.

Samostatnost a iniciativa je u žáků podporována i formou spoluúčasti na rozhodnutích, týkajících se školy, prostřednictvím volených funkcí dětského ředitele a zástupce ředitele.
Škola má rozhodně žákům i rodičům co nabídnout, proto se nebojí naprosté otevřenosti právě ve vztahu k rodičům nejen současných žáků školy, ale i těm, kteří zvažují možnost, že by ji jejich děti v budoucnu navštěvovaly. Vztah s rodiči žáků škola dlouhodobě pěstuje a podporuje zapojením rodičů do celkového běhu školního roku, rodiče jsou zváni na různé školní i mimoškolní akce, mohou navštívit výuku, účastní se konzultací „učitel – rodič – žák“, kde jsou nejen informováni o „prospěchu“ svého potomka, ale podílí se i na hodnocení a návrhu pro zlepšení.

Upřímně řečeno mám pocit, že dojmy z návštěvy v ZŠ a MŠ Řeznovice se nedají popsat jinak, než pomocí superlativů. Napadají mě označení jako jedinečná, výjimečná, perfektní organizace a management, hledání a nacházení nových možností a metod, skvělá atmosféra, ale také neustálé vzdělávání se, tvrdá práce, dlouhá cesta.

V závěru mi nezbývá než popřát škole mnoho dalších přinejmenším stejně úspěšných let a nám, budoucím pedagogům, mnoho sil a odhodlání ve snaze přiblížit se tomuto „snovému světu“.

Bodečková

Na ZŠ v Řeznovicích jsem se cítila velmi příjemně. Byla tam taková domácí a milá atmosféra. Mrzelo mě, že jsme přišli o začátek, kdy jsme neviděli prvotní spolupráci prvňáků s předškoláky. Ale přijde mi dobrý nápad to takto propojit. Myslím si, že předškoláci hodně získají. Nejvíce se mi líbilo ve třídě paní ředitelky. Její zápal je obdivuhodný. To jak s dětmi pracuje je velmi zajímavé a myslím si, že by se hodně učitelů mělo od ní učit. Spolupráce fakulty s ní je výborný tah, protože předávání jejích zkušeností a jejího nadšení je pro nás studenty velmi důležité. A vidět ji v akci je opravdu nezapomenutelný zážitek. To, co dokáže z těch dětí vytáhnout je až neuvěřitelné. Atmosféra školy je velmi pozitivní, ač je malinká, je velmi útulná a vládne tam příjemná atmosféra. Byla jsem velmi nadšená a hlavně velmi ráda, že jsem se mohla zúčastnit návštěvy této školy.
Hartlová

Reflexe praxe – ZŠ Řeznovice

Řeznovice je část města Ivančice se zhruba 370 obyvateli.
ZŠ v Řeznovicích je malotřídní škola, kterou navštěvuje 37 dětí. Má pět ročníků rozvržených do tří tříd.

Rozdělení:

  • I. třída – částečně předškoláci  a 1. ročník
  • II. třída – 2. a 3.ročník
  • III. třída – 4. a 5. ročník

Škola je zapojena do mnoha projektů, například Férová škola, projekty EU….
Celá škola je zapojena do fiktivního příběhu „Bodlákov“ – je zde úžasná proměna dětí v dospělé obyvatele této obce - v každé třídě na nástěnce mají děti své nové identity, včetně povolání , které v obci Bodlákov zastávají. Pokud jsou v příběhu, jsou dospělými se všemi důsledky. Líbí se mi, že se touto hravou formou učí zodpovědnosti , ale hlavně se seznamují se světem dospělých a učí se mu taktéž porozumět.

Škola je velmi dobře vybavena jak v oblasti ICT ( počítače, dataprojektory…) tak i materiálně.

Výuka ve škole probíhá blokově, blok trvá necelé dvě hodiny. Bloková výuka se mi líbí v tom, že je dostatek časového prostoru, na druhou stranu mám pocit, že menší děti mohou být unavené.

Shlédla jsem blokovou výuku matematiky ve třídě 2. a 3. ročníku.V první chvíli na mne tato výuka působila velmi chaoticky, ve třídě byl neustále pohyb a nebylo na první pohled jasné co kdo dělá. Po delší době, mi došlo, že je zde vše jasně promyšleno a děti jsou takto zvyklé pracovat. Žáci jsou zde vedeni opravdu k samostatnosti a učitel zde funguje jako rádce, pomocník.

Ve 4.a 5.ročníku jsem shlédla výuku českého jazyka – zde už byla opravdu patrná velká samostatnost dětí, velice mne zaujalo, jak se sami podílely na tvorbě hodnotící stupnice při samostatné práci. Jejich názory nebyly přehnané, bylo vidět, že k tomuto přistupují promyšleně a adekvátně.

Při výuce děti využívaly zajímavé pomůcky a to i vlastně vyrobené.

V prvním ročníku jsem shlédla hodinu matematiky, která začala velmi zajímavou metodou krokování. Výuka matematiky zde probíhala metodou pana profesora Hejného – kde výuka spočívá v tom, že učitel neříká nové informace, ale žáci vše objevují sami, což bylo krásně vidět v této hodině matematiky. Ocenila jsem klidnost, trpělivost a schopnost se ovládnout paní učitelky a nechat děti na vše přijít, pomoci si mezi sebou, hledat řešení. Myslím si, že by to pro mne bylo hodně těžké, ale chtěla bych do své práce tuto metodu zapojit, alespoň částečně. Pro mne velký přínos.

Škola má mnoho školních, zájmových i mimoškolních aktivit. Je zde hodně kladen důraz na propojení školy s rodinou, rodiče pomáhají učitelům při mimoškolních akcích. Je zde kladen důraz na vzájemné partnerství jak mezi žáky a učiteli, tak i s rodiči. Vše se společně projednává.

K tomuto přispívá i fakt, že děti jsou od malička vedeni k sebehodnocení.
Děti jsou do třetí třídy hodnoceni slovně, ve čtvrtém a pátém ročníku se již používá klasická stupnice.
Při psaní této reflexe mne napadají další a další podněty např. obchůdek, který si děti sami vedou ……
Ráda bych se na tuto školu ještě v budoucnu podívala. Je pro mne velkou inspirací.

Hájková

Vybavení

Škola na první pohled vypadá velmi stroze a skromně. Její vybavení je jednoduché, ale účelné a praktické. Učebny jsou velmi dobře zásobeny nerůznějšími pomůckami – a to nejen klasickými, ale i z alternativních přístupů ke vzdělání, jako je Montessori. Pomůcky jsou uloženy v otevřeném regálovém systému, takže k nim mají žáci přístup. V učebnách také nechybí několik počítačů, na kterých žáci běžně během výuky pracují.
Zajímavé vybavení se nacházelo též v prostorách chodby. Zaujala mě například rozsáhlá dětská knihovna, u mnoha titulů vybavena dostatečným počtem výtisků ke společné četbě žáků ve vyučování. Dalším zajímavým prvkem byla kopírka, která byla umístěna na nízkém stolečku, kde je k dispozici žákům. Na schodišti se nachází dětský bufet, který si žáci sami zásobují i sami v něm prodávají 3 dny v týdnu. Základem vybavení bufetu je zcela obyčejná skříňka doplněná o sklápěcí pultík.
Ne příliš obvyklým prvkem byla společně chovaná zvířata – morče a pavouk, o která pečují sami žáci.

Výuka

Ve výuce je kladen důraz především na samostatnost a individualitu dětí. Žáci při výuce přebírají odpovědnost za výsledky vlastní práce, díky čemuž je k práci nemusí nikdo příliš pobízet. V hodinách je akcentován celkový rozvoj jejich osobnosti, patrný byl též respektující přístup k žákům. Díky práci s menšími skupinami dětí, má vyučující možnost pro ně připravovat více aktivit založených na společné komunikaci. Učitelé se při výuce zajímají o myšlení dětí a logiku jejich uvažování, které tak pak mohou lépe rozvíjet. Žáci si ve výuce tvoří vlastní pomůcky, s pomocí nichž, ale především již jejich tvorbou, se učí mnoho nového a také se učivem zabývají mnohem více do hloubky. Důraz je také kladen na vlastní zkušenost dětí – maximum činností si zažívají na vlastní kůži. Ačkoliv je tento proces poměrně zdlouhavý, učitelé se snaží jim jej umožnit v co největší míře.
Žáci v této škole mají 30 minut dlouhou velkou přestávku, během které mohou ve třídách v klidu posvačit, nebo vyběhnout na školní pozemky, a to i v sychravém počasí, což je na většině jiných škol žákům znemožněno.

Kolajová

Řeznovice jsou málotřídní škola se spojenou 1. třídou a předškoláky, 2. a 3. třídou a 4. a 5. třídou. Škola má první dvě vyučovací hodiny sloučené do jednoho bloku a po nich 30 minutovou přestávku. O přestávce děti mohou chodit na školní zahradu. Kromě 4. a 5. třídy, kde je nejméně dětí, je ve třídě vždy učitelka a asistentka. Většinou si dělí práci- každá má jednu třídu. Třídy jsou výborně vybavené- spoustu Montessori pomůcek- často je vyrábí škole rodiče.
Líbí se mi, že paní ředitelka se snaží co nejvíce zapojit rodiče dětí do dění ve škole. Pořádá spoustu akcí pro děti i rodiče. Dokáže je také přesvědčit, aby pomohli s opravami ve škole na začátku školního roku. Škola nepořádá den otevřených dveří- rodiče mohou kdykoliv přijít se podívat na vyučování.
Nejvíce mě zaujalo, že třídní schůzky na této škole probíhají formou konzultace ve třech: učitel- rodič-žák. Tato metoda se jim osvědčuje, a i když je velmi časově náročná pro učitele, tak ji vidí jako velmi efektivní.
Škola je stejně jako škola v Ostopovicích zapojena do projektu Global Storylines. V projektu pracují všechny třídy přibližně 1krát týdně. Děti z vyšších ročníků v rámci projektu každý tvoří svou vlastní internetovou stránku.

Mahdalíková

V málotřídní základní škole nedaleko Ivančic jsou ročníky spojeny do tří tříd. V jedné třídě je první ročník, který je každý den na dvě hodiny spojován s předškolními dětmi z mateřské školy, což jsem ještě nikdy neviděla. Myslím si, že to může být pro předškolní děti přínosem. V další třídě je spojen druhý a třetí ročník a paní ředitelka vede třídu čtvrtého a pátého ročníku. Ve škole je mnoho pomůcek z Montessori pedagogiky. Žáci jsou vedeni k velké samostatnosti. Učitelka se vždy věnuje jednomu ročníku a druhý plní úkoly samostatné práce, ke které mají ve třídě řešení, aby sami zkontrolovali svou úspěšnost. Myslím si, že tento způsob se dá využít i v klasické třídě a je vhodný pro diferenciaci podle schopností žáků. Pravidlo, že pokud si neví rady s úkoly, mají se nejdříve zeptat spolužáka a až poté žádat pomoc učitele, si dobře zapamatuji a pokusím se jej zavést i ve své praxi.
Stejně jako Základní škola v Ostopovicích je tato škola zapojena do projektu Global Storylines, ale účastní se jej všichni žáci. Po celé škole jsou vystaveny produkty žáků související s tímto příběhem. Myslím si, že by bylo zajímavé vidět, jak na tento styl výuky a problémy, které jsou v rámci ní nastolovány, reagují žáci vzhledem ke svému věku, jaký je rozdíl mezi reakcemi žáků prvního ročníku a na druhé straně žáků pátého ročníku.

První hodina, kterou jsem navštívila, byla právě v prvním ročníku, kde se žáci učí číst genetickou metodou. Zaujalo mě, že již předškolní děti uměly určit náslovnou hlásku a dokonce najít i její psanou podobu.

Druhou hodinu jsme viděli výuku matematiky u druhého a třetího ročníku. Žáci na této škole jsou v matematice vzděláváni podle metody prof. Hejného, ke které jsou připraveny učebnice z nakladatelství Fraus. Metoda je založena na logickém myšlení a žáci třetího ročníku řešili tzv. indické násobení, jehož princip jsme si museli nechat vysvětlit od paní asistentky, která ve třídě byla. S žáky druhého ročníku paní učitelka vyvozovala násobení. Používala k tomu slovní úlohy se zvířaty, které žáci řešili a poté vysvětlovali, jakými způsoby přišli na výsledek.

Velice přínosná pro mě byla poslední náslechová hodina matematiky ve 4. a 5. ročníku, kde žáci dostali úkoly s odstupňovanou náročností. Žáci si sami volili, která úroveň náročnosti je pro ně správná. O této metodě jsem již mnohokrát slyšela, ale zde jsem poprvé získala krásný příklad, jak úkoly sestavovat. I v této třídě žáci předváděli, jak příklady řešili. Stěžejním učivem hodiny bylo sčítání zlomků. K procvičování měli žáci připraveny kartičky, které dříve sami připravovali, s různými příklady. Během hodiny postupně odhalovali, zda je možné jejich příklady vypočítat a pokud ne, navrhovali jejich opravu.

Škola má zavedeno do třetího ročníku slovní hodnocení, ke kterému se ve čtvrtém a pátém ročníku připojuje klasifikace. Tento způsob se mi velice líbí a na práci mladších dětí bylo vidět, že známky jako motivaci ke své práci rozhodně nepotřebují. Velký důraz je kladen na sebehodnocení žáků.

Pelikánová

O ZŠ Ivančice-Řeznovice jsem mnohé slyšela ze seminářů od paní ředitelky Černé, a proto jsem byla velmi zvědavá.

Zaujalo mě, jak mohou v jedné třídě spolupracovat děti předškolního věku a děti z 1. třídy. Třída byla však nábytkem dobře rozdělena a každá skupina měla svoji část. V hodině, kterou jsem viděla, pracovala každá skupina samostatně. Děti však pracují i společně, což je určitě výhodné pro obě skupiny. Myslím si, že je dobré děti předškolního věku připravovat na určitá pravidla a chování, ale přitom nechat děti vydovádět venku. V dalších třídách jsem byla nadšená chováním dětí. Během výkladů paní učitelky poslouchaly a nevyrušovaly. Ve třídě 2. a 3. třídy měli žáci paní učitelku a paní asistentku, která vždy pomáhala žákům, kteří měli zadanou samostatnou práci. Ve třídě 4. a 5. třídy opět žáci pracovali společně, a když přišlo na učivo rozdílné, paní ředitelka zadala práci jedné třídě a druhé se věnovala. Na škole bylo pro mě klima velice příjemné a myslím si, že velice prospěšné pro všechny žáky.

Kristýna Sekaninová

Třetí návštěva se konala v ZŠ Řeznovicích, která byla velmi inspirativní. Co mě nejvíce oslovilo, byla práce s žáky (2. a 3. třída), volba výukových metod, střídání činností, aktivit, které byly smysluplné, dynamické a skoro jsem nestíhala sledovat, kolik práce děti za dopolední blok zvládly. Motivující hodinu jsme shlédly také ve 4. a 5. třídě při hodině matematiky. Žáci perfektně zvládali problémové úlohy, nacházeli možná řešení, dokázali obhájit svá rozhodnutí. Věřím v to, že do doby, než jsou děti tohoto procesu schopny je potřeba mnoho úsilí a motivace ze strany učitelů, taktéž píle a trpělivosti ze strany žáků. Doufám jen, že jednoho dne se jako budoucí učitel alespoň zpola přiblížím takovému to výsledku, příjemné atmosféře a úžasně pracujícím a připraveným dětem do reálného života.

Štefková

Ve škole se mi velmi líbilo. Panovala tam příjemná atmosféra, bylo vidět, že škola je kompaktní, že se žáci a učitelé všichni vzájemně znají. Bylo pro mě velkým přínosem, že jsem konečně viděla, že výuka opravdu může fungovat tak, že učitel je v roli rádce, nikoliv diktátora. Ve výuce si žáci vyráběli své vlastní pomůcky, což si myslím, že je také velmi důležité. Třídy byly vybaveny krásnými, praktickými pomůckami, často inspirované Montessori pedagogikou, což jsem velmi cenila. Měla jsem radost, že jsem opravdu zažila příjemnou pracovní atmosféru, děti nezlobily a opravdu pilně pracovaly na svých úkolech, bylo vidět, že jsou žáci vedeni k zodpovědnosti za své vlastní učení a samostatnosti. Moc mě také zaujal školní bufet, který si vedli samotní žáci. Také se mi líbilo povídání o programu story line, který na škole běží, myslím, že je pro děti velmi prospěšný a také já jsem si trochu rozšířila obzory. V neposlední řadě si cením otevřenosti školy vůči rodičům (např. možnosti účasti rodičů na školních akcích a podobně).

Po diskuzi s paní ředitelkou jsem si poprvé opravdu silně uvědomila, jak důležitý je postoj ředitele a jeho vize školy. Na škole s podobným přístupem a atmosférou bych jednou chtěla učit.

Tomanová

Základní školu v Řeznovicích nyní navštěvuje 37 žáků. První třída funguje samostatně, spojené třídy jsou 2. a 3., 4. a 5. Také tato ZŠ je zapojena do projektu Global Storylines, téma je opět Obr od Bodláčí Hory. Všechny třídy na této škole fungují na stejném principu už od prvního věku školní docházky. Učitelé využívají stejné výukové metody a organizační formy práce, ve ročnících už od 1. třídy mají žáci založena svá portfolia, do kterých si zakládají své učební výsledky, jsou zvyklí na rozdělení práce během hodin (aktivně nejdříve jeden ročník, druhý má samostatnou práci a naopak). Každá třída má i podobnou výzdobu – obrázky dětí formátu A3, na nichž je uvedeno jméno a datum narození určitého žáka. Dále u nich učitelé pěstují zodpovědnost za svou práci a její dokončení, soustředění se; na svou zadanou práci mají totiž vymezený čas (končí po zazvonění budíku). Ve třídách také funguje čtenářský deník, který se každým dalším školním rokem rozrůstá. Na škole je ucelený systém společného fungování všech věkových kategorií.

Škola se může pochlubit docela obsáhlou knihovnou s mnoha známými, ale i novými tituly autorů literatury pro děti a mládež. Ve třídách je dostatek didaktických pomůcek, které děti mohou během hodiny libovolně využívat. Mnohé z nich jsou vyrobeny dětmi či učiteli, některé jsou inspirované principy alternativní školy Montessori. Učitelé do výuky často zapojují prvky konstruktivistického modelu výuky, jsou pro děti pouze rádcem a průvodcem při hledání nových poznatků a spojování jich do souvislostí (hezký příklad jsme viděli např. v hodině matematiky ve 2. a 3. třídě).

Děti jsou vedeny k samostatné práci s kontrolním mechanismem v podobě sebekontroly už od 1. třídy. K tomu mají i přizpůsobenou žákovskou knížku – je také založena na sebehodnocení. Do třetího ročníku zde funguje slovní hodnocení. Učitelé kladou důraz na komunikaci a dobré vztahy. Jsou kdykoli otevřeni konzultacím s rodiči, a to ve formě učitel-rodič-žák. Rodiče se také během roku zúčastňují téměř všech školních akcí, jsou "začlenění" do pedagogického sboru a pomáhají s organizací. Jsou neustále v kontaktu se školou, kdykoli mohou přijít. Během vyučování, když si děti neví rady, nejprve požádají o pomoc spolužáka, až potom, je-li to nutné, pedagoga.

Všechny návštěvy málotřídních škol se mi líbily, určitě byly něčím přínosné a inspirativní.

V Třemešná ve Slezsku, odkud pocházím, jsou na prvním stupni ZŠ také spojené třídy, takže pro mne náslechy nebyly úplně něčím novým a neznámým, do budoucna si však určitě zapamatuju přístup pedagogů ze základní školy v Řeznovicích.
Pokud můžu hodnotit školy z hlediska pořadí, na 3. místě je pro mne škola v Ostopovicích. Učitelé s pomocí občanů jistě dětem připravili kvalitní prostředí pro vzdělání, jistě je to stálo mnohou času a úsilí, škola je krásná a vhodná. Ale přístup pedagogů na mne neudělal přílišný dojem. Jako pozitivum vidím věk učitelů (všichni jsou mladí) a jejich odhodlání učit se novým věcem, realizovat projekty atd. Zbytečné se mi jeví vyvyšování kvalit budovy ZŠ nad snahu kvalitní výuky.

Na druhém místě je ZŠ Vranov. Škola na mne působila domácím dojmem, vládne tam pohoda, žádný zbytečný stres nebo spěch. Připadá mi, že zdejší učitelé školou a svou prací v ní žijí a to zcela dobrovolně a rádi (netvrdím, že u ostatních pedagogů to tak není, tady to na mne však působí mnohem intenzivněji), což má samozřejmě dobrý vliv na chování a cítění dětí. Ve škole jsou jistě rády.

První místo zaujímá ZŠ Řeznovice. Zde učitelé také mají svou práci rádi a žijí svým posláním, ale mnohem více žijí pro děti. Jejich odhodlání předat dětem jen to nejlepší, nejkvalitnější a tou nejpřirozenější cestou, bylo víc než očividné. Na této škole jsem se cítila nejlépe a odnáším si z ní spoustu inspriativních nápadů pro mou nastávající praxi.

Zuzana Vávrová